Po roce 1989 měl nastat Fukuyamův „konec dějin“ – konečné vítězství „svobody a demokracie“. Ve skutečnosti se do naší země vrátil ale jen kapitalismus, jenž způsobil i rozpad funkčních systémů, které by nám pomohly zvládnout i letošní krizi.
Zlikvidován byl v roce 1993 systém civilní ochrany obyvatel, v rámci kterého byly i na nejnižších úrovních sklady ochranných pomůcek. Zahrnoval i konkrétní krizové plány, výrobu a distribuci materiálu i využití lidských zdrojů.
Po privatizacích řady nemocnic a škrtech ve zdravotnictví byl na čtvrtinu snížen počet infekčních lůžek, z 4015 v roce 1990 na 1023. Ve Středočeském kraji po rozprodeji zdravotnických zařízení za třetinovou cenu za vlády ODS zbyla jen 2 necelá lůžka na 100 tisíc obyvatel, přičemž i v době klidu je dle Společnosti infekčního lékařství optimální udržovat alespoň 15 izolačních lůžek na 100 tisíc obyvatel. Nyní je sice k dispozici v kraji už 145 lůžek, ale stačit to nemusí.
Rozvrácena byla i hygienická služba – největší ránu utrpěla opět za vlády ODS s TOP09 před deseti lety – přišla o polovinu kapacit i financí.
Dlouhodobě je nedostatek je lékařů i dalšího zdravotního personálu i personálu v sociálních službách. Zejména nyní, když i oni rozšiřují řady nakažených. TI, co zůstávají, pracují často nad rámec svých povinností, pod tlakem a hrozbou vyčerpání.
Podcenila se rovněž role prevence – v zemi, která jako první na světě vymýtila důsledným systémem prevence a očkování některé nemoci, se znovu nyní objevují, příkladem je černý kašel. A že ze škol zmizela branná výchova, o tom je nutné se také zmínit.
Jaro ukázalo také důsledky ztráty soběstačnosti. A to nejen třeba v potravinářství a energetice, vždyť jako bývalá textilní velmoc jsme nedokázali zajistit ani látkové roušky. Přitom předem domluvené přeorientování výroby na zdravotnický materiál by pomohl nejen občanům, ale i jinak stojícím firmám…
Plakat nad rozlitým mlékem je zbytečné. Čelíme podzimní vlně pandemie. Z chyb bychom se měli poučit. Funkční pandemické plány s předem danými opatřeními pro různé varianty vývoje pandemie, soběstačnost v klíčových komoditách, garantované jistoty konkrétní pomoci státu občanům postižených i výpadky příjmů i dostatečně financované veřejné zdravotnictví včetně prevence jsou pilíře, na kterých nabízejí řešení komunisté.
Epidemie, povodně, sucha a další katastrofy k životu patří. Jsme součástí přírody. Není tedy otázka, zda něco přijde, ale jen kdy. A my musíme být připraveni.