Varšavský summit NATO ve dnech 8. - 9. července 2016 přijal závěry, které politiku paktu mění v ještě větší bezpečnostní riziko. Vyvolal proto i společnou petiční akci řady osobností veřejného a kulturního života (podepsat petici). Petice získává živou podporu řadou cest, včetně veřejných mítinků a dalších akcí, pořádaných KSČM před říjnovými krajskými a senátními volbami. Právě z nich se hromadí i prosby adresované signatářům, zda by se s veřejnosti nepodělili o to, co je k podpisu petice vedlo. Promptně jim vyhověla paní Lenka Procházková, která je mluvčí petiční akce. Své krédo vyjádřila následovně:
Psát mírové petice a účastnit se mírových shromáždění působí v dnešní době, kdy se opět řinčí zbraněmi, jako marnost. Ani podpis na této petici ještě není čin. Ale mlčet k nebezpečí nové velké války je zločin. Z historie víme, že právě mlčící většina svým tichem a nevměšováním se do politiky vždy umožnila, aby se ono ticho před bouří proměnilo, často ze dne na den, v chaos a rykot války. Když válka započne, je už pozdě na lítost a zkoumání svědomí, neboť život se pak valí podle jiných pravidel.
Kdo z nás chce zažít válku? Předpokládám, že nikdo. A přesto většina z nás ignoruje nebezpečí válečného konfliktu v Evropě a zavírá před tou hrozbou oči. Mnozí stále věří, že naše bezpečnost je zaručená tím, že naše republika je členským státem NATO. Politici a jejich média nás o tom vytrvale ujišťují. Slyšeli jste snad od českého ministra obrany přiznání, že NATO je organizací, která slouží zájmům jediné velmoci, tedy USA? Neslyšeli. K tomuto závěru musíme dojít my sami, skládáním informací do celku a kritickým myšlením. Není to tak náročné. Mnohem náročnější ale je přejít od myšlenky ke slovům, vystoupit z anonymního davu a jednat jako člověk odpovědný za sebe, za svou rodinu, za svou obec, za svou zemi a nakonec i za Evropu.
V mnohých zemích už to občané dokázali. V Německu se už před více než rokem utvořila mírová iniciativa „Ne naším jménem!“, která žádá tamní politiky, aby Rusko přestali vnímat jako vytipovaného nepřítele a jednali s ním realisticky jako s partnerem, který do Evropy historicky patří. Vystoupení z NATO a neutralitu žádají i petenti na Slovensku. Desítky tisíc občanů USA podepsaly petici, v níž žádají kongres, aby přestal financovat „boj s ruskou hrozbou,“ ovšem v mainstreamových médiích tyto informace nenajdeme. Ani o této naší petici se v televizním zpravodajství nemluví. Zatím…
Každá správná věc se prosazuje pomalu, celý vývoj lidstva byl vytvářen drobnými krůčky lidí, kteří to nevzdali. Ale jestliže jsme v technice dospěli od vynálezu pazourku až k atomové bombě, musíme tu techniku ohradit etikou a nedovolit „opicím“, které ustrnuly ve vývoji lidského druhu, aby zničily planetu, jejímiž správci a uživateli jsme všichni.
Pokud si přiznáme, že v NATO má ČR jen roli jednoho z vazalů, je to první krok k tomu, abychom se z té nebezpečné závislosti pokusili vymanit. Nikdo z nás, českých občanů, pro to nemůže udělat mnoho, ale každý může aspoň připojit své jméno na tuto petici. Není to čin, ale mlčení je zločin!
Lenka Procházková
Petici podepsal i Zdeněk Troška
My, Češi, jsme národ, hrdý na Žižku i Švejka. Na prvého pro to, jak nás bránil proti cizákům. Na druhého za to, jak se postavil k vraždění v cizím zájmu. To, co se po nás chce dnes, není o Žižkovi, ale o poručíku Dubovi a kadetu Bieglerovi. Spousty zmařených životů to stálo už tenkrát. Ve světě, přecpaném jadernými zbraněmi, je to šílený hazard. Proto jsem podepsal petici, která mu chce zabránit, dokud je čas. Teď to chce koalici proti terorismu, širokou jako byla ta proti Hitlerovi. A ne harašit zbraněmi proti jaderné velmoci, která se s teroristy nepaktuje, ale bojuje proti nim.