Hru na jestřába a hrdličku (v našich podmínkách v podstatě na kočku a myš; pozn. překl.) hráli počátkem července němečtí politici, testujíce, která strana, CDU Angely Merkelové nebo její bavorská „sesterská“ CSU Horsta Seehofera, uhne jako první.
Když byly po II. světové válce zakládány nové strany, německý největší a místně nejvlastenečtější stát si chtěl ochránit svou velmi specifickou křesťanskou duši – s krátkými koženými kalhotami, dirndly, alpským jódlováním a spoustami krucifixů. Tak založil samostatnou stranu, dokonce o několik stupňů napravo od její velké sestry ve zbytku Německa. Je to jako kdyby (například) Texas měl stranu Lone Star party, blízkou Republikánské, ale ne identickou (zde jen zachovávám autorův příklad, daný tím, že vysvětluje rozdíl pro čtenáře v USA, jimž byl článek původně určen; pozn. překl.). Předpokládalo se, že tihle dva sourozenci (jejichž názvy nejsou ve skutečnosti oprávněné; pozn. aut.) půjdou spolu v blaženém spojenectví, známém coby „Unie“. Obvykle tomu tak bylo. Ale občas docházelo ke střetům, a tahle se zdá být nejhorší. Sdělovací prostředky se stále přou, kdo zbaběle ucouvl.
Tématem byli „uprchlíci a imigranti“, významná příčina sporu od okamžiku, kdy Merkelová v roce 2015 otevřela dveře obrovské lidské vlně se slovy: „My to zvládneme.“ Ačkoli byla zprvu široce chválená za to, co se zdálo být humanitárním poselstvím (i když někteří zúčastnění pochybují o její motivaci), tato slova se stále víc obracela proti ní, jak se uvítací koberec pro téměř milion příchozích začínal stále víc třepit. Přivítání odmítla necelá polovina Němců, ale jejich počet stoupal, jak sdělovací prostředky, původně recitující standardní soucitné banality, začaly být stále surovější v trvalém důrazu na každý přestupek, jehož se nově příchozí dopustili. Protože mezi nimi byli mladí muži, vytržení z neměnných podmínek slumů a vržení do často nepřívětivého až nepřátelského nového prostředí, bez rodin, často bez zaměstnání nebo vzdělávání v novém jazyce, někdy ke zločinům docházelo. Nejen odporné plátky jako BILD, ale i „počestné“ vládou provozované televizní kanály se takovým událostem věnovaly po celé týdny, dokonce měsíce, až do posledního detailu, zatímco se zprávami o zločinech spáchaných „bio-Němci“ („bio-Germans”; nové slovo; pozn. aut.), včetně zločinům proti imigrantům, se obvykle příliš nepáraly nebo je ignorovaly.
Právě na to reagovala mladá Alternativa pro Německo (AfD). Nejprve se zabývala odmítáním Evropské unie z nacionalistického pohledu. Potom přibrala fašistické štěky o „islamizaci“ Německa, právu Šaría a nebezpečí terorismu. Teď otevřeně rasisticky zdůrazňuje nenávist k imigrantům, kteří who „přebírají“ - většinou stejně, jako Latinos údajně „přebírají“ USA. Muslimů, dokonce i po imigrační vlně, je nanejvýš 5-6 milionů (z celkem 83 milionů lidí v Německu) a velkou část tvoří děti nebo vnoučata dělníků, přivedených z Turecka v 60. letech poté, co Berlínská zeď ukončila příliv východních Němců. Ale nenávist k „jiným“, nejhorší v ekonomicky tvrdě zasažených oblastech jako východní Německo (kde je imigrantů nejmíň), se časem mění na atmosféru lynčování, s AfD odsuzující všechny ostatní strany - ale Angelu Merkelovou zvlášť. S asi tak 15 procenty v celonárodních průzkumech (27 % ve východním Sasku) AfD hrozí, že porazí Sociální demokraty (kteří teď mají kolem 18 %) a budou druhou nejsilnější stranou.
Státní volby jsou v Bavorsku naplánované na 14. října. S krátkou přestávkou před několika desetiletími tu státní vládu vždy vedla CSU. (S výjimkou období 16 měsíců v létech 1945-46 a od prosince 1954 do října 1957, kdy bavorskou vládu vedla SPD; pozn. překl.) Ačkoli zůstává nejsilnější stranou, její očekávaný skrovný výsledek kolem 40 %, bez viditelných koaličních partnerů na obzoru, ohrozí vládní pozici Seehofera i jeho dychtivých stranických soupeřů. Jejich situace se stává zoufalou, což vysvětluje, proč se CSU rozešla s Merkelovou a zaujala pozici tolik napravo, jež, jak doufá, jí přivede zpět hodně voličů, kteří ji opustili a přeběhli k AfD.
Její základní postoj je: Uzavřít hranice, nevpustit už téměř žádné další imigranty ani uprchlíky a vyhostit co nejvíc těch, kterým už bylo dovoleno vstoupit. Na hraničních přechodech by měla být zřízena „tranzitní střediska“, kde by měli být drženi všichni imigranti, dokud nebude rozhodnuto o jejich statutu, a, bude-li to možné, byli by posíláni do té evropské země, která je zaregistruje jako první, často do Řecka nebo Turecka. Tato linie, jak CSU doufá, by měla vzít vítr z plachet rasistům z AfD, i když tu lze spatřit nepříjemné přirovnávání k internačním táborům pro Japonce v USA po Pearl Harboru - nebo dokonce nějaké horší.
Ačkoli Merkelová a její CDU se stále více obracejí stejným směrem, také ve strachu ze sílící AfD, Merkelová by mohla takový plán odmítnout a zachovat si tvář. Ale Seehofer, který je ministrem vnitra v jejím kabinetu, ovládá panství federální policie a už zahrozil, že sám obsadí jižní hranici a vzdorovitě se sám přidá k ultrapravicí vedenému Rakousku. Když tento extrémní plán ztroskotal, pohrozil rezignací. Ta by celkem určitě vedla k pádu koaliční vlády a pravděpodobně k novým celoněmeckým volbám. Ty by s největší pravděpodobností přinesly velký zisk AfD - na úkor všech ostatních.
Po tomto jasném, ošklivém a nevídaném ultimatu Merkelová žebrala o dvoutýdenní možnost přesvědčit ostatní členy EU, aby přijali stejný podíl uprchlíků. Ale země někdejšího „východního bloku“, které s takovou slávou dospěly po roce 1989 ke svobodě a demokracii - Poláci, Češi, Slováci a Maďaři - nechtěly žádné barevné ne-křesťany! Tvrdě odmítly! Rakousko a nová italská vláda hlasitě přidaly své NE. Absolutně proti, a odmítly ustoupit!
Pro Merkelovou to vypadalo hůř než kdy předtím. Pravičáci v její vlastní straně, kteří nikdy neměli rádi její příležitostně téměř zdrženlivé postoje, zůstávali kvůli její popularitě poslušní, se ale teď začali hrozivě kroutit.
Po několika celonočních zasedáních hra na kočku a myš skončila s uklidněním na obou stranách, ale blíže k Seehoferovu postoji. Na hranicích by opravdu měla být „tranzitní centra“. Jejich obyvatelé, čekající na rozhodnutí o svém osudu, by se pohybovali volně - v těchto táborech! Jižní evropské hranice by byly uzavřeny. Ale celá aféra pořád závidí na souhlasu pravicových předáků v Rakousku a Itálii, odkud přichází nejvíc uprchlíků - poku přežijí bouře ve Středozemním moři, zásahy Evropou podporovaných libyjských pobřežních člunů a zdi a zátarasy z žiletkového drátu na mnoha balkánských hranicích, vzniklých po krvavém rozbití Jugoslávie.
A Sociální demokraté musí souhlasit také. Jsem si jistý, že budou, navzdory předešlým slibům a hněvu mnoha členů. Jejich NE - nebo volby, jež by následovaly - by stranu ještě více oslabilo. Osmačtyřicetihodinový limit na internaci se zdá být zřejmě dostatečným k jejich uchlácholení.
Řečníci z Die Linke říkají, že celá hra byla méně směšná než frašky nebo některá jiná divadélka, s konečným kompromisem horším než původní postoje. Ironické je, že tyhle velké uprchlické vlny posledních let došly do vytracena; žádný opravdový problém s nezvládnutelnými počty imigrantů už neexistuje. Ale celý spor odvrátil pozornost od palčivých společenských problémů a k nim se vztahujících, ale mnohem horších hrozeb, jako je růst AfD a její zištné podávání si rukou s ultrapravicovými vládami napříč Evropou. Situace stále více připomíná rok 1930 nebo 1931 v Německu i v Evropě.
Evropská unie, nikdy síla pro zásadní pokrok, ale spíše jakési oblíbené Lego pro Merkelovou & spol. k vybudování německé moci, se viditelně rozpadá. A nedávná hra na kočku a myš odvrátila pozornost - způsobem, znepokojivě připomínajícím tragédie minulosti - od nezadržitelného růstu německých ozbrojených sil a jejich rozmisťováním a každoročními manévry, a, spolu s USA a dalšími členy NATO, podél ruských hranic. S trvalým nebezpečím zápalné jiskry, ať už plánované či neplánované, s nepředstavitelnými následky!
Úloha samotného Donalda Trumpa je rozporuplná a nevypočitatelná. Na jedné straně požaduje, aby NATO vydávalo víc miliard na přezbrojování, jak to chce ministryně obrany von der Leyenová - 43 miliard euro příští rok, nárůst o 4 mld. billion. A ona je dostane, od CDU, CSU i SPD!! Ale Trump se také chystá setkat s Vladimírem Putinem v Helsinkách, což dává jakousi naději, že budou zneškodněna nejnebezpečnější žhavá místa, od Estonska a Ukrajiny po Sýrii.
Míroví aktivisté v Německu i jinde se zřetelně snaží tahle nebezpečí zmenšit. 6 000 jich demonstrovalo před místem nedávného sjezdu AfD v Augsburgu. A 4 - 5 000 jich přijelo ke vzdálené americké základně v Ramsteinu, z níž startují všechny americké vraždící drony, elektronicky řízené z bezpečných míst v USA. Protestovali celý týden, dokonce fandili přátelskému fotbalovému utkání mezi imigranty z Jemenu a levicovou kapelou, vyslechli prvotřídní řečníky v místním kostele, vytvořili kilometrový lidský řetěz a celých 45 minut vzdorovitě blokovali hlavní silnici k základně. Je to energetický a odvážný houf, nepočetný jako v USA, ale vytrvale hledající nové způsoby, jak dosáhnout oněch milionů, u kterých hořká porážka jejich fotbalového týmu v Rusku vyvolala mnohem větší emoce než probíhající masové vraždění mužů, žen a dětí v jemenském přístavu Hodeida či hrozba ještě mnohem většího požáru.
Berlin Bulletin č. 148, 5. července 2018
Victor Grossman (překlad Vladimír Sedláček)